Proč dělat zuby
Někteří ještě dnes považují návštěvu koňského zubaře za zbytečný luxus, ale neví, že kůň může podat lepší výkon a zůstat v kondici až do vysokého věku pokud má dobré zuby. Pravidelná roční návštěva koňského zubaře je ideální variantou. Mnozí tvrdí, že mají mladé koně, kteří to nepotřebují. Tím však jen oddalují problémy, které mohou koně mít, aniž by to dali jakkoli najevo. Například při určitých vadách skusu trvá několik let než se projeví, ale následky jsou o to horší. Koňský zub se vysouvá z dásně po celý život koně rychlostí 2-3 mm za rok. Při žvýkacím cyklu se zuby obrušují a vznikají velmi ostré hrany. U vrchních zubů tyto hrany můžou zraňovat sliznici tváří a kůň se často brání utažení anglického nánosníku, protože ten ještě zvyšuje tlak na tvář proti ostrým hranám. Ostré spodní zuby mohou zraňovat jazyk a kůň žere pomalu a opatrně, často vybere jen nejlepší seno a zbytek nechá. Při ježdění je hned několik věcí, které můžeme pozorovat. Koně se brání přilnutí na otěž, házejí hlavou a jsou přehnaně citliví nebo naopak těžko voditelní a hůře ohební na jednu stranu. Takový kůň většinou nepění, protože není uvolněný v hubě. Dalším závažným problémem jsou vlčí zuby. Jsou to zakrnělé stoličky, které při vývoji koňského druhu ztratily na významu a zakrněly. Lze je najít asi u 25% koní. Většinou se dostávají do kontaktu s udidlem a měli by být odstraněny. V Anglii se o koňské zuby velice dbá a často je to jedna z prvních věcí, kterou trenér udělá po přijetí koně do tréninku. Zuby by se měly začít dělat před nebo těsně po obsednutí koně. U mladých koní až do šesti let dvakrát ročně, od šesti let jednou ročně, pokud kůň nemá žádnou vadu skusu. Jistě každý uzná, že je lepší problémům předcházet, a proto jako u lidí tak i u koní platí, že je lepší prevence nežli léčba.